• Košík je prázdný.
Vyberte stránku

Dnes bych vám ráda představila zajímavosti a zvláštnosti mexických tradic a zvyků vánoční doby. Opět se v nich trochu prolínají vlivy indiánské, evropské a poslední dobou i severoamerické.

alameda

Ciudad de México 2009

V Mexiku stejně jako v ostatních zemích s křesťanskou tradicí jsou Vánoce důležité svátky. Slaví se víceméně podobně jako v ostatních zemích, ale mají také své zvláštnosti, zvyky a tradice, kterými se trochu odlišují. Mexičané také zapalují svíčky na adventním věnci, zdobí vánoční stromky, staví betlémy a zpívají koledy.

Svátky ale začínají již 16. prosince a končí 6. ledna, znázorňují události, které po tu dobu zažívala Panna Maria s Josefem, když hledali přístřeší, kde by mohla porodit Ježíška.

Mexiko je obrovská země a proto se pochopitelně provedení zvyků a tradic může mírně lišit v jednotlivých státech a regionech. Já osobně jsem jednou Vánoce v Mexiku zažila a bylo to v hlavním městě s rodinou své kamarádky.

Vánoční hvězda – Flor de Nochebuena

flor de nochebuena

Píšu-li o mexických Vánocích, nesmím zapomenout na Vánoční hvězdu, která právě z Mexika pochází. Aztékové ji nazývali cuetlaxóchitl a Španělé ji přejmenovali na „Flor de Nochebuena“, což by se dalo přeložit jako vánoční květina, u nás ji známe jako Vánoční hvězdu. Tato krásná květina se stala symbolem Vánoc právě proto, že rozkvétá právě na tyto svátky. Více jsem o ní napsala ve svém starším článku Exotická kráska.

Posadas

Jak už jsem zmínila na začátku, přípravy na Vánoce začínají 16. prosince, 9 dní před Štědrým dnem. Španělské slovo posada znamená přístřeší nebo ubytování. Tato oslava připomíná cestu Josefa a Marie z Nazaretu do Betléma. Lidé je v procesí doprovázejí a hledají s nimi místo, kde by se mohl narodit Ježíšek.

Jednu takovou posadu jsem zažila v hlavním městě Mexiku. Lidé v jedné ulici se dohodli a každý den byla jedna posada s pohoštěním pokaždé v jiném domě. Lidé jdou v procesí, mají rozsvícené svíčky, modlí se růženec nebo litanie a hledají přístřešek pro Josefa a Marii. Zpívají také typickou píseň Petición de posada (Prosba o přístřeší).

Zpívá se u dveří a střídají se dva sbory, poutníci venku a ti, kteří poskytnou přístřeší, odpovídají zevnitř. Nakonec, když hostitelé pochopí, že jde o Boží matku, otevřou dveře a poutníci jsou vpuštěni do domu. Může se zpívat, tančit, následuje večeře a typický vánoční punč. Během fiesty se také rozbíjí piñata, ze které se vysypou sladkosti, oříšky a ovoce.

Posady mohou mít různé formy, jiné jsou na vesnici, jiné ve velkých městech. Někdy je organizují sousedé, jindy rodiny nebo přátelé. Někdy chodí procesí z kostela, jindy z konkrétních domů. V čele procesí se nosí vyobrazený Betlém nebo se lidé dokonce za Josefa a Marii převlékají. Posady se pořádají i ve školách a ve firmách.

Tento zvyk je převzat od Aztéků, kteří kolem 21. prosince slavili narození syna Slunce, boha Huitzilopochtla. Tyto aztécké oslavy také zahrnovaly procesí, jídlo, zpěv, tanec a různé obětní dary. Augustiniáni toho využili a postupem času se jim podařilo tyto oslavy obohatit o křesťanské prvky.

Piñata

Klasická piñata má tvar hvězdy se sedmi hroty, které znázorňují sedm smrtelných hříchů. Vyrábí se většinou z papíru a plní se různými sladkostmi, ovocem, oříšky nebo i hračkami a podobně. Často je i součástí různých oslav, hlavně těch narozeninových.

pinatas

Obchod s piñatami v Mexico City

Každý účastník posady si zaváže oči, vezme do rukou tyč nebo hůl a snaží se piñatu rozbít. Před tím s ním ostatní ještě několikrát zatočí, aby ztratil ponětí o prostoru a nebylo tak snadné piñatu rozbít. Má několik pokusů, pak to zkouší zase někdo jiný. K tomu se zpívá typická píseň:

Dale, dale, dale, no pierdas el tino. Porque si lo pierdes, pierdes el camino. 

No quiero oro, no quiero plata. Yo lo que quiero es romper la piñata. 

Uvádím zde ještě volný překlad této ukázky písně:

Dej jí, dej jí, dej jí, neztrácej mušku. Protože když ji ztratíš, ztratíš cestu. 

Nechci zlato, nechci stříbro. To co chci je rozbít piñatu.   

Když je piñata rozbitá, všichni se seběhnou sbírat její obsah, který se vysypal na zem.

Tato tradice pochází z Číny, ale i staří Mayové měli podobný zvyk, snažili se se zavázanýma očima rozbít hliněný hrnec naplněný čokoládou.

Las pastorelas

Pastorely jsou divadelní představení, která většinou čerpají náměty z pastýřského života, převážně jejich peripetie při pouti do Betléma za narozeným Ježíškem. Hrají se i ve školách. Jednu hru jsem viděla na univerzitě v Pueble, kde ji studenti nacvičili a zahráli.

Vánoční večeře

Na Štedrý den 24. prosince se ukládá soška Ježíška do jesliček. Věřící a možná i někteří nevěřící jdou na vánoční mši do kostela (někdy je o půlnoci, někdy i dříve). Pak, nebo před půlnoční, se sejde širší rodina u někoho doma a slaví se. Když jsem byla na Vánoce v Mexiku já, večeřelo se kolem půlnoci a byly připravené typické vánoční pokrmy jako treska, romeritos, krocan a salát z jablek, ořechů a rozinek se smetanovou zálivkou. Ne každý má ale chuť a čas připravovat tato jídla, a tak v každé rodině se může jíst něco jiného, co má kdo rád.

Po večeří následuje rozdávání dárků. Opět záleží na každé rodině. Někteří si dárky dávají na Štědrý den, jiní na Boží hod a někdy dokonce až (nebo i) 6. ledna na Tři krále. Dárky většinou dostávají jen děti, ale někdy i dospělí.

Dárky může nosit tradičně Ježíšek nebo Tři králové, v poameričtěných rodinách Santa Claus. Opět záleží na kraji a na rodině. Někdy děti dostávají dárky, jak o Vánocích, tak i na Tři krále.

Silvestr a Nový rok

Silvestra jsem v Mexiku strávila s kamarádovou rodinou opět v Ciudad de México. Sjela se rodina ze všech částí Mexika. Nejprve se čekalo na půlnoc, všichni si popřáli vše nejlepší do nového roku a pak následovala večeře. Jídlo bylo podobné, ne-li stejné jako o Vánocích. Po večeři následovala hudba, tanec a povídání do ranních hodin. Nesmím zapomenout na dárečky. Tentokrát šlo o takovou hru, každý z rodiny si vylosoval jméno s jedním členem rodiny a tomu sehnal dárek. Rozdávaly se tentokrát tyto dárky, každý dostal jeden od jednoho z příbuzných.

Tři králové

reyes magos

Španělsky Reyes Magos se slaví 6. ledna. Jak jsem již zmínila, některé děti dostávají dárky. Slaví se s rodinou a přáteli. Jí se Rosca de Reyes (typický sladký kynutý chléb z mouky, vajec, cukru a másla). Dovnitř se schovává plastová figurka Ježíška. Mnozí Mexičané k ní rádi pijí výbornou mexickou horkou čokoládu. A kdo ve své porci nalezne Ježíška, ten musí 2. února na Hromnice uspořádat fiestu, které se zúčastní ti samí lidé jako na Tři krále. K jídlu se typicky podávají tamales. Je to takové těsto z kukuřičné mouky balené do kukuřičných listů s různými náplněmi. Mohou být sladké, s masem nebo zeleninou, chilli, s různými omáčkami a podobně. Mmm, hned bych si dala!

tamales

Tamales