Je něco takového možné? Můžeme mít trauma nebo frustraci z jazyků? Bohužel ano, i v dnešní moderní době je to možné.

Zkusme si to vysvětlit. Představme si studentku, třeba angličtiny, budeme jí říkat Anička.

Anička je pilná studentka, ráda se učí, ale ta angličtina jí prostě nejde, i když se snaží, jak může. Vše je umocněno nesmyslně těžkými úkoly ze školy, neustálým opravováním chyb a špatnými známkami. Anička se učí anglicky už několik let, ale nedělá pokroky. Myslíte si, že je chyba v ní? Snaží se snad pořád málo? Nebo dokonce nemá na jazyky talent?

VŮBEC NE! O talent tady vůbec nejde a ani není chyba v Aničce. Problém je ve způsobu učení a vyučování.  

A je mnoho takových Aniček, je mnoho dětí i dospělých, kteří se nechali odradit a uvěřili, že na jazyky nemají talent a že se je prostě nikdy nemohou naučit. I já jsem si to o sobě myslela. Tak, nezoufejte prosím, nejste v tom sami! Mnoho lidí se cítí stejně jako vy.

Problém může být v mnoha ohledech a nejde hodit všechny učitele jazyků do jednoho pytle, ani nelze říct, že to se svými studenty či žáky myslí nějak špatně, alespoň většina z nich snad ne. Hlavní problém je v celkovém nastavení tradiční výuky jazyků. Určité změny zde probíhají, ale zatím zřejmě nejsou dostatečné.

V čem tedy vidím potíž?

• Například v přikládání přílišné důležitosti gramatice, když je gramatika základem výuky a nevěnuje se pozornost téměř ničemu jinému.

• V neustálém mechanickém vyplňování cvičení. (neučíme se v jazyce myslet, ale analyzujeme ho)

• V pasivitě. Učitel něco vykládá a žáci si zapisují. Pak se to učí zpaměti a píší z toho test. Jazyk ale nepoužívají.

• V přílišném používání mateřského jazyka místo toho studovaného, potřebujeme slyšet jazyk, který se učíme, nepotřebujeme slyšet češtinu. (případně jiný mateřský jazyk)

• Studenti se učí o jazyce přemýšlet místo toho, aby se v něm učili myslet. Abychom se mohli v jazyce vyjadřovat, musíme v něm myslet. Pokud v jazyce totiž nemyslíme, neustále si budeme muset vše překládat. Než vyslovíme v jazyce větu, musíme přemýšlet nejdřív, jak to řekneme česky, pak si větu po slovech přeložíme, a ještě budeme přemýšlet o gramatických pravidlech. Jak to asi bude vypadat?  Budeme mluvit strašně pomalu, dělat velké pauzy, koktat a ten, kdo se nás bude snažit poslouchat, se unudí k smrti, rozhodně ho to dlouho bavit nebude.

• Problematické je i opravování chyb a případné zesměšňování studentů, když chybují – bez chyb to prostě nejde, nikdo není hned dokonalý, když se učí něco nového, bez chyb neexistuje učení. Když se budu učit třeba vyrobit keramický hrníček, tak hned napoprvé nebude krásný, rovný a symetrický, ale s každým dalším se budu zlepšovat. To samé je při jakémkoliv jiném učení. Kdybych ale nechtěla chyby dělat, tak to budu muset zabalit, nic se nenaučím, protože bez chyb to prostě nejde. Nemá je proto ani smysl opravovat. Časté opravování působí strach z chyb a ten k ničemu dobrému nevede. Chyby časem vymizí, i bez toho opravování.

• Používání příliš náročného nebo pro potřeby studentů nevhodného materiálu. Jak vysvětluji ve svém e-booku 7 pravidel, jak se učit jazyky efektivně, abychom se mohli učit a ukládat vědomosti do dlouhodobé paměti, je třeba učenému rozumět. Jen těžko se budeme učit s texty nebo audiem, kterému vůbec nerozumíme nebo jen velmi málo. Potřebujeme rozumět většině, aby materiál mohl být přínosný.  

Problémů může být víc, záleží na konkrétním učiteli a na způsobu výuky, která je používáná.

Jak tedy vznikne trauma nebo blok z jazyků?

Jednoduše. Člověk cítí, že na to nemá, dostává špatné známky, je neustále opravován, možná je mu vyčítáno, že se dostatečně neučí, nestíhá dělat obtížné úlohy, anebo ho to stojí příliš úsilí. Nemá žádnou motivaci, jazyk se mu zhnusí, proč by ho to mělo taky bavit, když vidí, že cokoliv udělá, je to stejně k ničemu. Začne věřit, že on sám je k ničemu nebo si řekne, že na jazyky nemá talent. S takovým nastavením se jen těžko může něco zlepšit.

Dá se s tím něco dělat?

Samozřejmě, že ano! Podrobně to popisuju v už zmíněném e-booku, který jsem napsala pro všechny lidi, kteří mají problémy s učením se cizím jazykům.

Ve zkratce.

Je důležité mít vhodnou motivaci. Tím nemyslím chtít jedničku na vysvědčení. Vhodná motivace je něco, co mi něco přinese, z čeho budu mít užitek já osobně nebo tím někomu pomůžu. Třeba, že se domluvím v cizině a poznám nové lidi. Získám lepší práci a zabezpečím tak lépe rodinu, dostanu se na vysněnou školu. Budu si moct povídat nebo dopisovat se zahraničním kamarádem atd. Možností je nespočet a každému to může přinést něco jiného.  

Pak je potřeba přeprogramovat své negativní emoce a spojit si jazyk s něčím příjemným. I to se dá. Nejdůležitější pak je začít používat efektivní metody. Budete-li se učit efektivně, uvidíte brzy výsledky, a to vás povzbudí. Třeba vás to začne i bavit. To by bylo ideální. Přeju vám to!

Nevíte, jak začít? Stáhněte si e-book zdarma a získejte hned 12 tipů, jak zlepšit svůj přístup k jazykům.

No, a teď už záleží jen na postoji, který si Anička vybere. Vzdá to s tím, že jí prostě jazyky nejdou, anebo si řekne, když to nejde takhle, zkusím to jinak? Začne si konečně věřit?

Držím vám všem palce a jsem tu pro vás.